English Deutsch

Základní ústava mnišek

§ 1. Mnišky Kazatelského řádu vznikly, když svatý otec Dominik shromáždil v klášteře v Prouille některé ženy, obrácené na katolickou víru, a tyto ženy, svobodné jen pro Boha, přidružil modlitbou a pokáním ke "svatému kázání". Těmto mniškám a jiným, které ustanovil blažený Otec podobně na jiných místech, dal řeholi života, kterou se měly řídit, a stále jim projevoval otcovskou lásku a péči. "Neměly totiž žádného jiného učitele, který by je o řádu poučoval" (bl. Cecílie, Zázraky sv. Dominika, č. 7). Potom je svěřil jako část téhož řádu bratrské péči svých synů.

§ 2. Jak bratři, tak mnišky, usilují svým životem o dokonalou lásku k Bohu a k bližnímu, která by se účinným způsobem starala a přičiňovala o spásu lidí. Jsou přesvědčeni, že teprve tehdy budou opravdu Kristovými údy, až vydají všechny své síly pro získání duší, jako Spasitel všech lidí Pán Ježíš zcela obětoval sama sebe pro naši spásu (srv. Jordán Saský, Knížka o počátcích řádu, č. 13). Jsou jisté rozdíly v milostech, ale jeden je Duch, jedna láska, jedno milosrdenství. Bratřím, sestrám i laikům našeho řádu náleží "hlásat po světě jméno našeho Pána Ježíše Krista" (Honorius III., 18. ledna 1221). Kdežto mniškám náleží hledat ho, uvažovat o něm a vzývat ho v skrytosti, tak aby se slovo, které vyšlo z Božích úst, nevrátilo bez účinku, ale neslo ovoce u těch, kterým bylo posláno (srv. Iz 55,10).

§ 3. Bůh je všechny povolal, aby po příkladu Marie seděly u Ježíšových nohou a naslouchaly jeho slovům (srv. Lk10,39), vzdálily se od starostí a marností světa a cele se obrátily k Bohu. Mají zapomenout na to, co je za nimi, a tíhnout k tomu, co je před nimi (srv. Fil 3,13). Veřejnými sliby evangelijních rad čistoty, chudoby a poslušnosti jsou zasvěceny Bohu. V čistotě a pokoře srdce a v živé a vytrvalé kontemplaci milují Krista, který je v Otcově lůně.

§ 4. Mnišky horlivě napodobují jeruzalémskou církev, kterou shromáždilo učení apoštolů (srv. Sk 2,42). Denně se jednomyslně modlí, a hlavně při slavení liturgie obětují Bohu oběť chvály. Setrvávají v modlitbě s Marií, Matkou Ježíšovou. Horoucně touží po plnosti Ducha svatého, aby s nezakrytou tváří odrážely jako v zrcadle velebnost Pána a přetvořovaly se stále víc k zářivé podobě, jakou má on, působením jeho Ducha (srv. 2 Kor 3,18).

§ 5. Jsou jednotné v čistě kontemplativním způsobu života a zachovávají klauzurou a mlčením odloučenost od světa. Pilně se věnují práci, horlivě studují posvátné pravdy, s vroucím srdcem bádají v Písmě svatém, vytrvale se modlí, ochotně konají pokání a usilovně dbají o společný život. V čistotě svědomí a v radosti ze sesterské svornosti hledají se "svobodným duchem" (Inocenc IV., 11. května 1252) Boha, který jim dává nyní jednomyslně přebývat v domě (Žl 67,7) a v den soudu je shromáždí ve Svatém městě (Zj 22,19) jako lid, patřící mu jako vlastnictví (1 P 2,9). V srdci církve rostou v lásce, tajemnou plodností zvětšují Boží lid a prorocky hlásají svým skrytým životem (srv. Kol 3,3), že Kristus jediný je blaženost – v tomto životě milostí, v budoucím slávou.

§ 6. Slíbily poslušnost podle těchto stanov "ne jako otrokyně podrobené zákonu, ale jako svobodní lidé v milosti". Ať se do nich moudře dívají jako do zrcadla své věrnosti k svému božskému povolání a vedou život "sobě k spáse, lidem za příklad, rozkošný pro anděly a milý Bohu" (Jordán Saský, Libellus, č. 27. Srv. sv. Humbert a Romanis, Legenda S. Dominici, v. 19).

Pramen: Kniha stanov mnišek Kazatelského řádu