svaté a blahoslavené mnišky

Všechny tři

mají svátek:

8. června

Pocházela z bohatého rodu. Dominikáni založili klášter v Boloni na pozemku, který koupili od jejího dědečka. Diana s nimi přicházela poměrně často do styku. Po vyslechnutí kázání bl. Reginalda odložila své šperky a zatoužila se scela odevzdat Pánu. Setkala se i se sv. Dominikem. Když tajně odešla do kláštera benediktinek v Ronzano, vtrhli její příbuzní násilím do kláštera a vyvlekli ji ven. Po roce jí však dovolili založit klášter dominikánek v Boloni. Přišly ji na pomoc čtyři sestry z Říma, z kláštera sv. Sixta, z nichž jedna byla bl. Cecílie a druhá bl. Amáta.

29. června 1223 Dianu a její čtyři přítelkyně přijal do řádu v klášteře sv. Anežky bl. Jordán Saský. Mezi Dianou a Jordánem se vytvořilo silné pouto. Jordán jí pak napsal řadu dopisů, ze kterých máme dnes možnost dovědět se o rozvoji řádu v jeho počátcích a o apoštolské činnosti Jordánově. Zemřela 10. června1236.

Blahořečení: 8. srpna 1888, Lev XIII.

Bl. Cecílie Cesarini (1200 – 1290)

Narodila se v Římě kolem roku 1200. Když sv. Dominik v roce 1220 reformoval římské řeholnice složila do jeho rukou sliby. V roce 1223 byla spolu s bl. Amátou a dalšími dvěma sestrami vyslána do Boloně založit klášter sv. Anežky. Cecílie byla ustanovena převorkou. Vedla zde přísný a zbožný život. Dožila se vysokého věku. Kolem roku 1290 nadiktovala jedné ze sester své vzpomínky na sv. Dominika, které byly předložené jako podklad k jeho kanonizaci. Zemřela 4. srpna 1290, a byla pohřbena v kostele sv. Anežky v Boloni.

Blahořečení: 24. prosince 1891, Lev XIII.

Bl. Amáta z Boloně

Spolu se sestrami Cecilií, Konstancií a Teodorou byla povolána v roce 1223 do Boloně založit klášter sv. Anežky. Celý svůj život prožila ve skrytosti kláštera

Schválení kultu: 24. prosince 1891 , Lev XIII.

 Svátek: 19. října

Bl. Anežka od Ježíše Galandová ( 1602 - 1634 )

Narodila se 17. listopadu 1602 v Le Puy en Velay. Rodiče ji zbožně vychovali. Duchovně ji vedl Esprit Panassiere OP (+1675). Už v sedmi letech se zasvětila Panně Marii. 1623 vstoupila do nově založeného kláštera dominikánských mnišek sv. Kateřiny Sienské v Langeac a už 1627 ji sestry zvolily za převorku. Byla zanícená vroucí láskou ke Kristu ukřižovanému a k Církvi. Měla stigmata. Tři roky se oddávala modlitbám a kajícím skutkům. Poté se jí dostalo od Boha vnuknutí, aby se starala ve Francii o semináře za pomoci proslulého kněze Jana Jakuba Oliera, zakladatele společnosti sv. Sulpice. Zemřela 19. října 1634.

Blahořečení: 20. listopadu 1994, Jan Pavel II.

 Svátek: 20. dubna

Narodila se v Toskánsku kolem roku 1268 ve šlechtické rodině. Od dětství byla zvláštním způsobem přitahována k Bohu. V devíti letech s dovolením rodičů vstoupila do kláštera sester "del Sacco" s augustiniánskou řeholí v Gracciano. Na prosby měšťanů z Procena založily nový klášter, ve kterém se stala převorkou. Když jednou cestovala do Montepulciana, ukázal jí Bůh místo, kde chtěl založit jiný klášter. Anežka tam ten klášter, který byl přijat do společenství řádu sv. Dominika vystavěla a v roce 1306 do něj vstoupila spolu s 18 dívkami. Vynikala ohromnou vroucností při modlitbě a šířila úctu k Dítěti Ježíši a k Panně Marii. Zemřela po delší nemoci 20. dubna 1317. Její první životopis napsal bl. Rajmund z Kapuy, který spolu se sv. Kateřinou Sienskou patřili k jejím velkým ctitelům.

Blahořečení: 1608, Klement XIII.    

Svatořečení: 10. prosince 1726, Benedikt XIII.

 Svátek: 10. ledna.

Narodila se 26. července 1602 v Arequipa v Peru. Byla vychována v klášteře sv. Kateřiny Sienské. Rozhodla se stát řeholnicí i přes odpor rodičů, kteří ji chtěli provdat. Pracovala jako sakristánka, novicmistrová a od roku 1648 se jako převorka snažila přivést komunitu k dokonalé řeholní observanci. Ke všem byla velmi srdečná a milá. Vynikala derem rady a apoštolskou horlivostí. Usilovala o zachovávání co nejpřísnější chudoby. Posledních deset let života byla slepá. Měla velkého ducha modlitby, sebezáporu a umrtvování. Zemřela v klášteře sv. Kateřiny Sienské v Arequipa 10. ledna 1686.

Blahořečení: 2. února 1985, Jan Pavel II.

 Svátek: 4. května

Narodila se 3. května 1238 ve Vercelli v Itálii. Po velkých bojích mohla odejít do kláštera. její otec nakonec dal postavit i nový klášter mnišek u sv. Markéty. Byla vícekrát převorkou, ale tak zachvávala pokoru, že s radostí konala i nejnižší služby. Vynikala láskou k Eucharistii. Zvlášť uctívala Spasitelovo umučení. Byla obdařena různými mystickými zážitky. Pán si ji povolal k sobě ve svátek Nalezení sv. Kříže 3. května 1314. Její tělo je uloženo v katedrále ve Vercelli.

Blahořečení: 19. července 1769, Klement XIV.

 Svátek: 13. května

Bl. Imelda Lambertiniová ( c.1320 - 1333 )

Narodila se kolem roku 1320 v Boloni, pocházela z hraběcí rodiny Lambertini. V útlem věku si vyprosila vstup do kláštera dominikánských mnišek ve Val di Pietra u Boloně. Jedinou historickou informací o ní je zápis z klášterního martyrologia o její smrti. Protože jí bylo teprve 14 let, nesměla ještě přijímat Eucharistii. Její touha však byla tak mocná, že sám Kristus v Eucharistii k ní přišel. Mnozí viděli, jak se před ní snesla hostie a kněz ji Imeldě podal. Tak se toužila spojit s Kristem, že při díkůčinění z lásky zemřela. Stalo se to 12. května 1333.

Blahořečení: 20. prosince 1826, Lev XII.

Patron: prvokomunikantů

Svátek: 2. září

Za podpory svého bratra Petra Dánského založila první klášter dominikánek v Skäninge ve Švédsku. Když zemřel její manžel, vstoupila sama do tohoto kláštera a stala se jeho převorkou. Zemřela v pověsti svatosti 2. září 1282. Informační proces zahájil už v roce 1418 papež Martin V., avšak její kult dosud nebyl oficiálně schválen. 

 Svátek: 12. května

Narodila se 16. února 1452 v Lisabonu, jejím otcem byl portugalský král Alfonz V. a matkou Alžběta di Coimbra, která zemřela při porodu jejího mladšího bratra. Vychovávala ji dvorní dáma Beatrix de Meneses, která ji vedla k upřimné zbožnosti a lásce k Bohu. Jana tak od mládí usilovala žít své křestní zasvěcení, zvláště intenzivně prožívala utrpení Kristovo. Probudilo se v ní řeholní povolání. V roce 1471 vstoupila do kláštera Odivelas u Lisabonu. Na královo přání však nesměla přijmout řeholní roucho. V touze patřit jedině Kristu složila sliby soukromé. Král doufal, že se mu podaří přesvědčit ji k nějakému výhodnému politickému sňatku. Ucházel se o ni anglický král Richard III. i francouzský král Ludvík XI. Když však oba nápadníci zemřeli, cítila se zproštěna všech překážek a v roce 1485 s dovolením krále složila sliby slavné. Vynikala přísným životem. Před smrtí onemocněla dlouhou a bolestivou nemocí. Všechno obětovala za obrácení hříšníků a za záchranu křesťanských otroků v severní Africe. Zemřela v Aveiro 12. května 1490 v osmatřiceti letech. Její ostatky jsou uloženy v klášterním kostele.

Blahořečení: 31. prosince 1692, Inocenc XII.

 Svátek: 22. září

Bl. Josefina Sauleda Paulis ( 1885 - 1936 )

V roce 1935 vypukla ve Španělsku občanská válka, ve které šlo především o prosazení komunismu ve Španělsku. Nastala strašlivá krutovláda, která připravila o život mnoho kněží a řeholníků, byly ničeny kostely stejně jako církevně sociální instituce. Poradci při tom byli komunisté z Ruska. Podle oficiální zprávy z roku 1938 zahynuli v tomto období na Pyrenejském poloostrově 123 dominikáni, z toho 78 kněží, 8 bratří studentů a 37 bratří spolupracovníků. 

Blahořečení: 28. října 2007, Benedikt XVI.

 Svátek: 17. dubna

Byla duchovní dcerou sv. Kateřiny Sienské. Její život nebyl tak dramatický, jako život její spolusestry bl. Marie Mancini. Narodila se v roce 1362 v Pise v bohaté rodině Petra Gambacorty, její křestní jméno bylo Teodora. Ve dvanácti letech ji rodiče provdali za Šimona Massa. Když po třech letech ovdovělaila, vstoupila na radu sv. Kateřiny Sienské do kláštera klarisek. Odtud pochází její jméno Klára. Odsud ji však rodiče násilím odvezli a uzavřeli ji v domácím vězení. Trpělivě snášela všechny těžkosti. Po několika letech souhlasili se vstupem do kláštera dominikánek sv. Kříže v Pise. V tomto klášteře sestry opustily přísný způsob života. Proto spolu s bl. Marií Mancini založila nový klášter dominikánek v Pise sv. Dominika a s několika sestrami od sv. Kříže do něj přešla. V tomto novém klášteře byly velmi přísně zachovávány všechny řádové zvyklosti, byl kladen důraz na studium sester. Z něho vyšly další kláštery v Benátkách, Janově a jinde. Klára zemřela na velikonoční pondělí 17. dubna 1419.

Blahořečení: 24. dubna 1830, Pius VIII.

Svátek: 17. dubna

Bl. Marie Manciniová ( c.1355 - 1431 )

Pocházela ze šlechtického rodu, narodila se kolem roku 1355 v Pise a na křtu dostala jméno Kateřina. Ve dvanácti letech se na přání svých rodičů provdala, ale už za čtyři roky poprvé ovdověla. Znovu se provdala, ale v 25 letech se stala podruhé vdovou. Po druhém manželství, které skončilo smrtí manžela a dětí v době morové epidemie, se vlivem Kateřiny Sienské stala terciařkou. Žila v ústraní ve svém domě, věnovala se ruční práci a výtěžek rozdávala chudým. Potom vstoupila do kláštera mnišek sv. Kříže v Pise. Spolu s bl. Klárou Gambacortou po čtyřech letech přešla do nového observantního kláštera sv. Dominika, který vystavěl Klářin otec. V roce 1419 byla zvolena převorkou a byla jí až do své smrti 22. ledna 1431

Blahořečení: 2. srpna 1855, Pius IX.

Svátek: 20. června

Bl. Markéta Ebnerová ( c.1291 - 1351 )

Narodila se kolem roku 1291 v Donauwörth, 1306 vstoupila do kláštera mnišek v Medingen. Téměř po celý svůj život byla nemocná. S velkým zápalem se věnovala duchovnímu životu pod vedením Jindřicha z Nördlingen. Vedla korespondenci s Janem Taulerem. Zemřela v pověsti svatosti v Medingen 20. června 1351. Její zjevení o životě Ježíše Krista, která měla v letech 1312-1348, vydal Strauch v roce 1882 v knize Margaretha Ebner. Kromě toho napsala vlastní životopis, jakýsi deník, nazývaný Zjevení.

Blahořečení: 24. února 1979, Jan Pavel II.

Svátek: 27. listopadu

Bl. Markéta Savojská ( c.1390 - 1464 )

Byla příbuznou téměř všech evropských královských rodů. Vlivem sv. Vincence Ferrerského se začala věnovat hlubšímu duchovnímu životu a horlivěji pracovat na vlastním posvěcení. V třinácti letech ji provdali za markraběte Teodora Montferratského. Byl to politický sňatek pro zachování míru. Její muž byl vdovec se dvěma dětmi, voják a dobrý křesťan. Markéta vlastní děti neměla. Když v Janově vypukl hladomor, věnovala se s plným nasazením nejvíce postiženým lidem. Po patnácti letech ovdověla. Přes četné nabídky k novému sňatku složila soukromý slib čistoty a vstoupila na radu sv. Filipa Neri do Třetího řádu sv. Dominika. Založila klášter terciářek na svém hradě v Alba, kde žila s ostatními sestrami v odloučenosti a věnovala se modlitbě, studiu a skutkům milosrdné lásky. Později dosáhla převedení kláštera na klášter mnišek. Zemřela 23. listopadu 1464. V ikonografii je často bl. Markéta zobrazována, jak jí při jednom vidění Kristus nabízel tři šípy, označené slovy nemoc, pomluva, pronásledování. Faktem je, že v životě ji zasáhly všechny tři šípy. Její neporušené tělo odpočívá ve skleněné rakvi na bočním oltáři kostela sv. Maří Magdaleny v Alba. 

Blahořečení: 8. října 1669, Klement IX.

Svátek:

18. ledna (římský kalendář)

19. ledna (český OP kalendář)

Sv. Markéta Uherská ( 1242 - 1270 )

Král Béla IV. z rodu Arpádovců a jeho žena Marie Lascaris, dcera byzantského císaře nabídli Bohu jako oběť dítě, které se jim narodí, aby dosáhl osvobození Uher od tatarských hord. Markéta se narodilav roce 1242. Ve třech letech byla dána na vychovu do kláštera dominikánských mnišek ve Veszpremu. Stranila se dětských her, dávala přednost modlitbám a mnoho času věnovala čtení a ručním pracím. Rozhodla se stát mniškou. Ve svých dvanácti letech přešla v roce 1252 s osmnácti sestrami do nového kláštera, který pro ni vystavěl Béla IV. v Budě na Zaječím ostrově (nyní ostrov sv. Markéty). V roce 1254 zde složila sliby do rukou magistra řádu Humberta di Romans. Přestože ji otec zaslíbil Bohu, dojednával její sňatek nejprve s kališským knížetem Boleslavem Pobožným a později s českým králem Přemyslem Otakarem II. Markéta však své darování Bohu brala vážně a radikálně odmítla vdát se. Namísto toho složila 14. června 1261 slavné řeholní sliby. V roce 1269 ji chtěl král znovu provdat za Karla z Anjou a přesvědčoval ostatní řeholnice k tomu, aby vyvíjely na Markétu nátlak. Žila skrytým a obětujícím se životem, nikdy nevystupovala jako královská dcera, vynikala kajícími skutky a pokornou službou svým spolusestrám. Její základní ctností byla křesťanská pokora, skromnost a obětavá služba strádajícím. Zemřela 18. ledna 1270.

Svatořečení: 19. listopadu 1943, Pius XII.